Muzeum polského letectví v Krakově a poslední den našeho dobrodružství

Náš pobyt v Krakově se nakonec protáhl mnohem víc, než jsme původně plánovali. Když jsme se dozvěděli, že naše auto ještě nebude hotové, bylo jasné, že si musíme najít na další noc ubytování. V našem hotelu totiž už neměli volno. Takže nás čekalo zase stěhování. Tentokrát jsme si ale vybrali hotel blíž historickému centru a hradu Wawel. Naštěstí nám umožnili ubytovat se dříve, než byl oficiální čas check-inu, takže jsme nemuseli několik hodin někde čekat se zavazadly.

Muzeum polského letectví

Bylo úterý a zjistili jsme, že právě v tento den má Muzeum polského letectví v Krakově vstup zdarma. Tak proč toho nevyužít?

Muzeum se nachází na zajímavém místě, a to přímo v areálu bývalého letiště Rakowice-Czyżyny. Toto letiště vzniklo ještě před první světovou válkou a patří k nejstarším stálým letištím v Evropě. V roce 1963 bylo zrušeno, ale dodnes tam zůstaly některé původní části areálu a historické hangáry.

Celý areál má dnes přibližně 34 hektarů, z toho asi 11 hektarů zabírá výstavní plocha. Sbírka zahrnuje více než 250 letadel, vrtulníků, kluzáků, přes 140 leteckých motorů a k tomu ještě tisíce dalších předmětů spojených s historií letectví.

Další letadla, vrtulníky a betonové letecké úkryty v areálu muzea

✕ ❮

❯

Muzeum se nachází dál od historického centra Krakova. Od hlavního náměstí Rynek Główny je vzdálené přibližně 6,5 kilometru a z našeho hotelu poblíž Wawelu to bylo ještě o něco dál. Proto jsme tentokrát žádné složité přesuny nevymýšleli a znovu si objednali Bolta. Už po příchodu do muzea nám ale bylo jasné, že tohle nebude muzeum, které projdeme za půl hodiny. Je totiž opravdu veliké. A vstup byl opravdu zdarma.

Upřímně nejsem žádný odborník na letadla. Nevyznám se v motorech, technických údajích ani v tom, co přesně který stroj umí. Ale letadla mě tak nějak fascinovala už od dětství. Což je vlastně docela vtipné vzhledem k tomu, že jsem ještě nikdy v životě neletěla. A tady bylo opravdu na co koukat. 🛩️

Muzeum má stovky exponátů a kromě samotných letadel jsou tu také vrtulníky, kluzáky, letecké motory a další předměty spojené s historií letectví. A rozhodně se nejedná jen o jednu velkou halu. Jednotlivé expozice jsou rozmístěné v několika budovách a hangárech a spousta letadel stojí také venku. Člověk tak postupně přechází z jedné části do druhé a v každé objeví zase něco jiného.

Dokonce jsme zahlédli i stroj s českou vlajkou a viděli jsme také stroje spojené s policejním letectvem a mnoho dalších, které jsem samozřejmě nedokázala ani pojmenovat. Ale myslím, že právě v tom je tohle muzeum zajímavé i pro člověka, který letadlům vůbec nerozumí. Nemusíte znát názvy jednotlivých typů ani vědět, jaký mají motor. Prostě se jen díváte a říkáte si, jak je vůbec možné, že něco takového dokáže létat. 🙂

Vstup do muzea a první letadla i vrtulníky venku před budovou, včetně stroje s českou vlajkou

✕ ❮

❯

Hangár plný motorů

Jedna z částí muzea je věnovaná leteckým motorům. A těch tam bylo opravdu hodně. Přiznám se, že právě tato část mě zaujala asi nejméně. Ne proto, že by nebyla zajímavá, ale protože jsem koukala na jeden motor za druhým a vlastně vůbec netušila, na co přesně se dívám. Člověk, který technice a motorům rozumí, by tam podle mě dokázal strávit opravdu dlouhou dobu. Já jsem se mnohem raději vrátila k samotným letadlům.

Vitríny s modely letadel a expozice historických leteckých motorů

✕ ❮

❯

Od historie letectví až po MiGy

Na muzeu se mi líbilo hlavně to, jak je různorodé. Nejsou tu jen modernější stroje. Jednotlivé expozice připomínají také období první a druhé světové války, vývoj letectví během 20. století nebo období studené války. Takže člověk vlastně při procházení mezi jednotlivými letadly trochu cestuje historií, aniž by musel znát všechny jejich názvy a technické parametry.

A pak přišly MiGy. Ty mě samozřejmě zaujaly. Asi se tady trochu projevil můj dětský vztah k filmu Top Gun, který jsem měla ráda. I když přiznávám, že tehdy samozřejmě hlavně kvůli Tomu Cruisovi. 🙂

V muzeu je dokonce venkovní část věnovaná MiGům, kde můžete vidět několik různých typů těchto vojenských letadel. A přesně tahle část mě bavila asi nejvíc.

Hangár s letadly z historie letectví i venkovní expozice stíhaček MiG

✕ ❮

❯

Velké hangáry

V jednom z velkých hangárů bylo letadel tolik, že jsem skoro nevěděla, kam se dívat dřív. U některých strojů bylo možné podívat se také dovnitř nebo alespoň nahlédnout do jejich kabiny. Zaměstnanci muzea dohlíželi na vystavené exponáty a zároveň se snažili být návštěvníkům nápomocni. A musím říct, že právě možnost vidět některá letadla opravdu zblízka tomu všemu dodávala úplně jiný rozměr. Najednou si člověk mnohem víc uvědomí jejich velikost.

Válečné diorama a moderní výstavní hala s kluzáky a dvouplošníky

✕ ❮

❯

Nakonec jsme v muzeu strávili zase několik hodin. A vůbec mě to nepřekvapuje. Jednotlivých částí a letadel je tam tolik, že pokud si chcete muzeum projít v klidu, rozhodně si na něj nechte dost času. Za mě to byla určitě zajímavá návštěva, i když o letadlech skoro nic nevím. ✈️

A zase Bolt

Když jsme se rozhodli vrátit zpět do hotelu, vytáhli jsme už tradičně aplikaci Bolt. Tentokrát to ale nebylo tak jednoduché. Několik řidičů nám jízdu odmítlo, až se nakonec nějakým způsobem stalo, že pro nás přijelo jedno z těch lepších, prémiových aut a ještě za cenu obyčejného Boltu. Tak jsme se alespoň jednou během našeho krakovského dobrodružství svezli trochu stylově. Řidič nás dovezl zpátky k hotelu, ještě jsme se vydali na podvečerní procházku městem, dali si večeři a zbytek dne už jen odpočívali. Po všech těch předchozích dnech jsme to docela potřebovali.

Konečně naše auto

Následující den jsme si opět zavolali Bolta, tentokrát už ale s mnohem příjemnějším cílem. Jeli jsme do servisu pro naše auto. Konečně bylo hotové. Bohužel v Krakově je opravdu velké množství aut a často tam jsou kolony, takže jsme jeli asi hodinu. Po všech těch e-mailech, čekání, odtahu, přesunech po Krakově a několika různých ubytováních jsme ale zase měli svoje auto. A servis nám ho dokonce umyl, takže nás čekalo krásně nablýskané. 🙂

Jediné, co už tak příjemné nebylo, byla cena opravy. Ta byla poměrně vysoká. Ale co se dalo dělat. Hlavně že bylo auto pojízdné a mohli jsme konečně vyrazit domů. Jenže pořád tu byl ještě jeden problém. Prasklina na předním skle se během našeho pobytu docela zvětšila a bylo jasné, že po návratu domů bude potřeba celé sklo vyměnit. A upřímně jsme věděli, že jet s takovým sklem několik set kilometrů domů není zrovna ideální. Potřebovali jsme ale nějak dojet domů. Naštěstí byla cesta po dálnici klidná a zvládli jsme ji bez dalších problémů. Manžel potom prohlásil, že do Krakova už nejede, protože jsme tam měli prostě smůlu. 🙂

Kolik toho vlastně člověk potřebuje?

Když se na celé naše krakovské dobrodružství dívám zpětně, kromě všech těch zážitků mi vlastně ještě něco ukázalo. A to jak málo toho člověk opravdu potřebuje. My jsme v tu chvíli měli prakticky každý jen jeden batoh s věcmi. Nějaké oblečení na převlečení, které jsem už po několika dnech stejně musela vyprat, pár základních věcí a to bylo skoro všechno.

Potřebovali jsme někde spát, něco jíst a mít co na sebe. A vlastně nic víc. Když člověk cestuje, najednou si uvědomí, jak málo věcí skutečně potřebuje. A možná to neplatí jen na cestách, ale i doma. Kolik věcí kolem sebe vlastně máme a kolik z nich doopravdy potřebujeme? Asi mnohem méně, než si myslíme. 🙂

Po návratu domů jsme samozřejmě nechali vyměnit i přední sklo a tím naše neplánovaně dlouhé krakovské dobrodružství definitivně skončilo. A i když se toho během těch několika dní pokazilo opravdu dost, hlavní bylo, že jsme všichni v pořádku dojeli domů. A to je nakonec stejně to nejdůležitější.

Stalo se vám někdy na výletě něco nečekaného a co to bylo? 🙂