Mrkvancová pouť v Polné: Jak vypadá tradiční česká pouť na Vysočině
Navštívili jsme Mrkvancovou pouť v Polné. Mrkvance, hrad, řemeslný jarmark, spousta stánků i kolotoče – tip na výlet v září.
Na Mrkvancové pouti v Polné jsme ještě nikdy nebyli. Už jsme o ní ale několikrát slyšeli. A protože je Polná z Jihlavy opravdu kousek, řekli jsme si, že se tam letos konečně pojedeme podívat. 🚗
Vyrazili jsme v sobotu po deváté hodině ráno a ještě před desátou už jsme parkovali na doporučeném záchytném parkovišti v areálu firmy Swoboda před Polnou. Cesta autem nám trvala asi dvacet minut. Odtud jezdil až přímo k zámku turistický vláček se třemi vagónky. A musím říct, že zájem o něj byl opravdu velký. Vláček byl úplně plný. Jedna jízda stála 30 Kč na osobu a cesta trvala přibližně deset minut. Cestou jsme míjeli další parkoviště o něco blíž k městu, ale v tu dobu tam ještě nikdo neparkoval.
Cesta do Polné: parkoviště a turistický vláček
Kdy se koná Mrkvancová pouť v Polné?
Možná stojí za to nejdřív vysvětlit, odkud se ten zvláštní název vůbec vzal. Pouť měla u nás původně především náboženský význam a konala se při svátku patrona daného místa. Postupem času se k ní přidávaly trhy, jídlo, různé atrakce a zábava, tedy vlastně podoba pouti, jak ji známe dnes. Polenská pouť je spojena se svatým Liguriášem, patronem města, a tradičně připadá na druhou zářijovou neděli.
Právě v tomto období se na Polensku také sklízela mrkev, která se zde dříve hojně pěstovala. Kdy se mrkev stala symbolem pouti přesně doloženo není, ale postupně k ní začaly neodmyslitelně patřit mrkvance a také svazky mrkve zavěšované nad dveře domů. V roce 2026 se Mrkvancová pouť konala od 11. do 13. září.
Hrad a zámek Polná: začínáme prohlídkou
Vláček nás vysadil přímo u areálu hradu a zámku a právě tam jsme začali naše poznávání pouti. Historie hradu je mnohem starší, než bych podle vzhledu zvenku čekala. Počátky zdejšího hradu sahají pravděpodobně až do druhé poloviny 12. nebo první poloviny 13. století a první dochovaná písemná zpráva přímo o hradu pochází z roku 1356. V dnešním areálu se prolínají gotické, renesanční i barokní části. 🏰
My jsme ale nejdřív zamířili do informačního centra a pokladny, kde nám paní, v dobovém kostýmu, moc ochotně vysvětlila, co se ten den kde koná. Vybrali jsme si nejprve expozici starých řemesel a kupeckého krámu. Během pouti byla tato část společně s historickými sály v prvním patře přístupná za dobrovolné vstupné.
Vstup do zámku a nádvoří
A tahle část se mi moc líbila. Byly tam vystavené věci spojené s různými starými řemesly – od řezníka, ševce nebo pekaře až po práci se dřevem a látkami. Součástí expozice byl také starý kupecký krám. U modrotisku nám paní v dobovém oblečení moc hezky vysvětlovala, jak se látka tímto způsobem vyráběla. A tohle téma mi bylo docela blízké. Studovala jsem totiž střední oděvní školu ve Strážnici a právě tam jsme byli kdysi se školou na exkurzi v modrotiskové dílně. Tak jsem si na to po letech zase vzpomněla. 💙
Ve Strážnici funguje jedna z tradičních modrotiskových dílen dodnes a samotná technologie modrotisku je od roku 2018 zapsaná na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Expozice starých řemesel a kupeckého krámu
Co jsou mrkvance a jak chutnají?
Mrkvance jsou tradiční kynuté pečivo plněné sladkou náplní z nastrouhané mrkve. Do náplně se podle receptu přidává cukr a koření a jednotlivé rodiny mohou mít samozřejmě svoje vlastní recepty.
Na Vysočině se kvůli drsnějšímu klimatu ovocnářství nikdy nedařilo tolik jako v teplejších částech země. Zato mrkev se v okolí Polné pěstovala ve velkém a právě období její sklizně připadalo na dobu konání zdejší zářijové pouti. Svou roli mohl hrát i fakt, že cukr býval v minulosti drahou surovinou a pro běžné venkovské domácnosti nebyl zdaleka tak dostupný jako dnes. Ke slazení se proto využívaly také přirozeně sladké suroviny, mezi nimi byla právě i mrkev. 🥕
Jak přesně vznikl první polenský mrkvanec, dnes už asi nezjistíme. Jisté ale je, že z kynutého pečiva plněného ochucenou strouhanou mrkví se postupně stala místní specialita, bez které si dnes Mrkvancovou pouť v Polné snad ani nejde představit. Místní lidé tak z nouze vytvořili unikátní regionální specialitu.
Když jsme vyšli zpátky na nádvoří, samozřejmě jsme nemohli odjet z Mrkvancové pouti bez toho, abychom mrkvance ochutnali. A hned u jednoho z prvních stánků je paní prodávala. A zrovna tyhle mrkvance měly označení Regionální potravina Kraje Vysočina, které získaly právě letos v roce 2026. Vyrábí je v Polné paní Jitka Drápelová. Byla jsem opravdu zvědavá, jak něco takového chutná. A mně to celé chutí připomínalo jablečný štrúdl. Takže mně i manželovi ten mrkvánek chutnal. 🙂
Mrkev bych tam možná ani nepoznala. Bylo to sladké, zajímavé a dobré. Když jsem se paní zeptala, jestli si mrkvance můžu vyfotit, chtěla vědět proč. Tak jsem jí řekla, že píšu blog a chci o pouti napsat článek. A ona po mně hned chtěla adresu blogu, protože taky ráda cestuje. Tak třeba si tenhle článek nakonec opravdu přečte.
Tradiční mrkvance
Řemeslný jarmark na hradě a dřevěné hračky
Na nádvoří bylo několik řemeslných stánků, posezení, káva i drobné občerstvení. Mě ale nejvíc zaujal jeden stánek se dřevem. Prodával tam starší pán – u nás na Moravě bych asi řekla prostě „strýc”. 🙂
Byl přímo z Polné a všechny ty dřevěné hračky a drobnosti vyráběl sám. Říkal, že je to jeho koníček a že kdyby měl dát cenu na jednu hračku podle toho, kolik hodin při její výrobě opravdu strávil, že by se zákazník nedoplatil. A já jsem si při pohledu na ty hračky hned vzpomněla na svoje dětství, protože jsem také mívala různé dřevěné hračky. Jenom mě potom mrzelo, že jsem se ho zapomněla zeptat na jméno.
Koupila jsem si od něj alespoň malou dřevěnou drobnost, takový vyřezávaný strom, abych jeho práci aspoň trochu podpořila. Hned vedle mě taky zaujal další stánek s panenkami a figurkami z kukuřičného listí – šustí. Výroba figurek z něj patří mezi tradiční lidová řemesla.
Řemeslný jarmark na hradě
Hradní parkán, dravci a výhled na rybník Peklo
Potom jsme se šli projít za hrad, kde byla taková malá zahrada, ale vlastně to byl hradní parkán. Je volně přístupný, jsou tam voliéry s dravci, vyhlídka a také moc pěkné vyřezávané dřevěné lavičky. A hned vedle hradu je rybník Peklo, takže celé to místo u vody působí moc hezky.
Hradní parkán s dravci a rybník Peklo
Prohlídka hradu Polná a krásný Kunštátský sál
V jedenáct hodin se zrovna chystala prohlídka hradu a přišly dvě dámy v dobových kostýmech. Tak jsme se k nim přidali a šli s nimi do patra. Slečna, která tam byla návštěvníkům nápomocna, byla moc sympatická a věděla toho o Polné i samotném hradu opravdu hodně. Ochotně odpovídala na všechny otázky. Byla oblečena v dobovém kostýmu a měla představovat Kateřinu z Valdštejna, která byla dědičkou polenského panství a manželkou Zachariáše z Hradce, který díky sňatku v roce 1553 získal Polnou.
Interiér Kunštátského sálu a dámy v dobových kostýmech
Nejvíc mě ale zaujal jeden nádherný sál. Já jsem si ho v hlavě okamžitě pojmenovala jako „ten zelený”. 🙂
Ve skutečnosti je to Kunštátský sál a ty krásné zelené ornamenty na jeho stěnách jsou renesanční rozviliny pocházející z přestavby v letech 1585–1586. Dnes se právě v tomto sále konají také svatební obřady.
Interiéry hradu v Polné
Všude jsem si také všímala položených loutek a nejdřív jsem vůbec netušila, proč jich tam je tolik. Až později jsem zjistila, že rok 2026 je pro loutkáře v Polné výjimečný, protože místní loutkové divadlo totiž letos slaví 100 let od svého založení.
Celkově nás vnitřní prostory hradu opravdu překvapily. Zvenku bych vůbec nečekala, co všechno se uvnitř ukrývá.
Historické sbírky a drobnosti
Stánky na Mrkvancové pouti: od zámku až na Husovo náměstí
Po prohlídce jsme se vydali od zámku směrem do centra. A tady začala ta pravá pouť. 🙂
Stánky pokračovaly od zámeckého areálu přes centrum až k Husovu náměstí. A tolik stánků už jsem opravdu hodně dlouho neviděla. Bylo tam snad všechno možné a chvílemi jsem ani nevěděla, kam se dívat dřív. Moc mě potěšilo, že tam byla i spousta výrobků z Vysočiny a od menších výrobců.
Stánky s jídlem a pochutinami
Samozřejmě nechybělo ani klasické pouťové zboží, které znáte skoro ze všech trhů. Mě zaujaly třeba knihy, bonsaje, lilie, keramika, různé tašky nebo nádherné dřevěné věci. Viděla jsem tam například malé dřevěné židličky s vyřezávanými ornamenty a obrázky a spoustu dalších věcí, které uvidíte na fotkách. Tentokrát jsem ale skoro nic nenakupovala. Měla jsem jen malý batůžek a nechtělo se mi několik hodin všechno nosit. Tak jsem se raději jen dívala. 🙂
Stánky s řemeslnými výrobky
Kolik bylo na Mrkvancové pouti lidí?
Když potom dávám fotky na blog, lidé se mě docela často ptají: „A tam nebyli žádní lidé?”
Byli. 😀
Na Mrkvancové pouti jich byla opravdu spousta. Já se jen snažím, pokud to jde, fotit tak, aby na snímcích moc lidí nebylo. Někdy si prostě chvilku počkám, až se místo na pár sekund uvolní a teprve potom fotím.
Takže jestli vám budou připadat moje fotky z pouti podezřele prázdné, rozhodně to není tím, že bychom tam byli sami. 🙂
Jídlo, kolotoče a pouťové atrakce v Polné
Na konci už začínala klasická pouťová část s občerstvením a atrakcemi. Bylo tam opravdu hodně sladkostí a samozřejmě také vos, které kolem nich létaly. Pak taky klasická pouťová jídla – langoše, bramboráky, klobásy, smažené nudle se zeleninou nebo masem a další smažené dobroty. Jeden pán tam připravoval maso přímo na ohni a to tedy vonělo opravdu nádherně.
My jsme si ale nakonec nic nedali. V batohu jsme měli pití a ani jeden jsme zrovna neměli nějak velký hlad. A protože jsme věděli, že za chvíli jsme zase doma v Jihlavě, řekli jsme si, že už pomalu půjdeme zpátky k zámku.
Ještě jsme samozřejmě prošli kolem kolotočů. Bylo jich tam opravdu hodně a všimla jsem si dokonce dvou autodromů – tedy drah s elektrickými autíčky. 🎠
Husovo náměstí, radnice a pouťové atrakce
Stojí Mrkvancová pouť v Polné za návštěvu?
Turistický vláček měl přes poledne přestávku od 12 do 13 hodin, takže jsme okolo čtvrt na dvě odpoledne jeli zase zpátky od zámku na parkoviště k našemu autu. A stejně jako ráno byl vláček úplně plný. Za pár minut jsme byli zase u auta a mohli jsme vyrazit domů.
Mrkvancová pouť v Polné mě opravdu mile překvapila. Čekala jsem klasickou pouť, ale nakonec to byl mnohem pestřejší výlet – historický hrad, stará řemesla, modrotisk, ručně vyráběné dřevěné hračky, mrkvance, obrovské množství stánků i klasické pouťové atrakce.
A právě spojení historie, tradic a obyčejné pouťové zábavy se mi na tom líbilo asi nejvíc.
Pokud jste na Mrkvancové pouti ještě nikdy nebyli, určitě může být pěkným tipem na zářijový výlet na Vysočině. My jsme byli rádi, že jsme se tam letos konečně vydali. 🙂
A třeba se sem zase někdy vrátíme.
Znáte Mrkvancovou pouť v Polné? A ochutnali jste někdy mrkvance? 🙂
Dobré vědět
Kdy se koná Mrkvancová pouť v Polné?
Mrkvancová pouť se tradičně koná o druhém zářijovém víkendu. V roce 2026 proběhla od 11. do 13. září. Přesný termín a program je ale dobré před návštěvou vždy ověřit.
Co jsou mrkvance?
Mrkvance neboli mrkvánky jsou tradiční kynuté pečivo plněné sladkou náplní z nastrouhané mrkve. K Mrkvancové pouti v Polné neodmyslitelně patří.
Kde zaparkovat během Mrkvancové pouti?
V roce 2026 jsme využili doporučené záchytné parkoviště v areálu firmy Swoboda na Jihlavské ulici. Odtud jezdil do centra turistický vláček. Organizace parkování se ale může každý rok změnit, proto doporučuji před cestou zkontrolovat aktuální informace.
Co je na Mrkvancové pouti k vidění?
Kromě velkého množství stánků a pouťových atrakcí můžete navštívit hrad a zámek Polná, muzejní expozice, řemeslný jarmark nebo ochutnat tradiční mrkvance.
Je Mrkvancová pouť vhodná i pro děti?
Ano. Součástí pouti jsou kolotoče, autodromy a další pouťové atrakce. Zajímavý může být pro děti také turistický vláček nebo návštěva hradu.
