neděle 25. října 2026
Lenna stories

Cestování obyčejných lidíSkutečné zážitky Tipy na výlet, fotky s příběhem a kousky mého života Cenově dostupné cestování

Fotky s příběhem ·

Výlet bez plánu, vlastního auta a ubytování: Pustevny, Radhošť, Rožnov pod Radhoštěm a dál

Dvoudenní výlet bez plánu i cíle a bez auta: Pustevny, socha Radegasta, Radhošť, náročný sestup do Rožnova pod Radhoštěm a noc v motelu.

Výlet bez plánu, vlastního auta a ubytování: Pustevny, Radhošť, Rožnov pod Radhoštěm a dál

Tentokrát jsme vyrazili jen s batohy. Bez rezervovaného ubytování a vlastně i bez pořádného plánu, kde se večer ubytujeme. 🙂

Manželův kamarád se chtěl jet podívat na Pustevny, kde měl objednané ubytování a nás napadlo, že se s ním svezeme. Přispějeme mu na naftu, podíváme se na Pustevny a pak se prostě rozhodneme co dál podle toho, kam se nám bude chtít pokračovat. A tak jsme jedno ráno vyjeli z Jihlavy. V batohu pár věcí, žádné zamluvené spaní a před námi dva dny, o kterých jsme vlastně vůbec nevěděli, jak budou vypadat.

První zastávka: Pustevny

Díky tomu, že měl kamarád objednané ubytování přímo na Pustevnách, jsme s ním vyjeli autem až úplně nahoru. Pustevny jsou známé horské turistické místo v Beskydech, které leží v nadmořské výšce kolem 1 018 metrů nedaleko hory Radhošť. Nejde tedy o klasickou vesnici, ale spíš o horské středisko, odkud se vyráží na výlety do okolí.

Jsou známé hlavně svými barevnými dřevěnými stavbami, které vypadají skoro jako z pohádky. Nejznámější jsou Libušín a Maměnka, které na konci 19. století navrhl architekt Dušan Jurkovič. Při jejich návrhu se inspiroval lidovou architekturou a valašskými prvky. Celý areál Pusteven je dnes národní kulturní památkou. Zajímavý je i samotný název Pustevny. Pochází od poustevníků, kteří v těchto místech žili už v 18. století.

Prošli jsme se mezi domky, podívali se na lanovku a zašli i k informačnímu centru. Při naší návštěvě tam byly také různé stánky a celkově se nám tam moc líbilo. Ty barevné stavby a okolní hory mají něco do sebe. ⛰️

Z Pusteven k soše Radegasta

Z Pusteven jsme se potom vydali k soše Radegasta. Trasa vede směrem na Radhošť a Radegast stojí přibližně v její polovině. První část nám připadala docela do kopce, ale potom už se nám šlo lépe. Socha pohanského boha Radegasta je jedním ze symbolů Beskyd. Jejím autorem byl sochař Albín Polášek, který pocházel z Frenštátu pod Radhoštěm. Původní socha byla na tomto místě odhalena v roce 1931, dnes tu ale stojí její odolnější žulová kopie.

Od Radegasta jsme pokračovali dál na Radhošť. Hora Radhošť leží v nadmořské výšce 1 129 metrů a na jejím vrcholu stojí kaple svatého Cyrila a Metoděje s dřevěnou zvonicí. Tato kaple byla dokončena v roce 1898 a zajímavostí je, že patří k nejvýše položeným církevním stavbám v České republice. A také tam najdete sousoší obou věrozvěstů od sochaře Albína Poláška. Je to jedno z nejznámějších míst v Beskydech a také významné poutní místo.

Tady se s námi kamarád rozloučil. Zašel si na jídlo do restaurace Horského hotelu Radegast a my jsme se rozhodli pokračovat dál. Chtěli jsme totiž dojít až do Rožnova pod Radhoštěm. To jsme ale ještě vůbec netušili, co nás čeká.

Cesta dolů, na kterou jen tak nezapomeneme

Z Radhoště jsme se vydali po červené turistické značce směrem na Rožnov pod Radhoštěm. Někde po cestě jsme měli odbočit na lepší cestu, jenže jsme tu odbočku nějak minuli. Možná i kvůli tomu, jak tehdy okolní terén vypadal. Dnes už tam samozřejmě může být všechno úplně jinak. My jsme ale skončili na hodně nepříjemném sestupu plném kamenů.

Pořád jsme klesali a po kamenech se šlo čím dál hůř. Po nějaké době se nám začaly nohy úplně samy od sebe klepat. Jestli únavou, dlouhým klesáním nebo kombinací obojího, nevím, ale byl to na ně pořádný nápor.

Když jsme se dostali k rozcestníku Pod chatou Mír, rozhodli jsme se, že už další podobný úsek jít nechceme. Raději jsme si cestu trochu prodloužili a pokračovali oklikou po lepší i když delší cestě a silnici, než abychom dál sestupovali horším terénem po červené.

Konečně civilizace

Po nějaké době jsme konečně došli k občerstvení s názvem Bouda u Kotulků v Rožnově pod Radhoštěm. Po tom sestupu to pro nás byla skoro malá záchrana. Dali jsme si sladké pití, došli na toaletu a hlavně si konečně na chvíli sedli. A právě tady jsme začali řešit jednu docela důležitou věc.

Kde budeme spát?

Otevřeli jsme Booking a začali hledat ubytování. V okolí už toho moc volného nebylo, ale nakonec jsme našli poslední volný pokoj ve Valašském Meziříčí. Ve Sport Motelu Bečva. V motelu jsme nikdy předtím nespali a přiznávám, že jsem k tomu byla trochu skeptická. Měla jsem podobná místa spojená spíš s něčím starším a ne příliš pěkným a moc se mi do toho nechtělo. Jenže cena byla docela dobrá, jiných možností moc nebylo a řekli jsme si, že to prostě zkusíme. Pokoj jsme objednali a měli jsme alespoň jistotu, že večer budeme mít kde spát.

Když už jsme byli v Rožnově…

Když už jsme se dostali až do Rožnova pod Radhoštěm, byla by škoda vynechat Valašské muzeum v přírodě. Jeho historie sahá do roku 1925 a za jeho vznikem stáli především bratři Alois a Bohumír Jaroňkovi. Postupně zde vzniklo Dřevěné městečko, Valašská dědina a Mlýnská dolina, kde se člověk může podívat, jak se na Valašsku dříve žilo.

Prošli jsme si areál mezi dřevěnými domky a samozřejmě jsme neodolali ani frgálům, které tam prodávali. Po celém tom chození nám přišly vhod. Potom už jsme pomalu zamířili na autobus. Ještě jsme se cestou zastavili v obchodě, nakoupili si něco k jídlu a odjeli do Valašského Meziříčí.

Naše první noc v motelu

Ve Valašském Meziříčí jsme vystoupili z autobusu, otevřeli mapu v mobilu a vydali se pěšky k našemu ubytování. Když jsme k němu dorazili, moje obavy se začaly docela rychle rozplývat. Už zvenku nevypadalo vůbec špatně.

Pán už na nás čekal a řekl nám, že jsme měli zrovna štěstí. Náš pokoj už totiž byl objednaný, jenže původní zákazník se opil a zavolal, že nakonec nemůže přijet. Myslel si, že ho už nikomu neprodá a pak jsme si ho objednali my. Dostali jsme klíče a šli se podívat, kde vlastně tu noc budeme spát. A pokoj byl moc pěkný. Dokonce měl i malou terasu. Celé prostředí kolem se nám líbilo a moje představa o tom, jak asi bude vypadat noc v motelu, vzala docela rychle za své. 🙂

Dnes už se tohle ubytování jmenuje Sport Hotel Bečva a stále funguje.

U motelu bylo také občerstvení a my už jsme měli po celém dni pořádný hlad. Byli jsme unavení, bolely nás nohy a v tu chvíli jsme opravdu neřešili, co je a není zdravé. Objednali jsme si snad všechno, co zrovna šlo. Hamburger, hranolky s čedarovou omáčkou a slaninou a club sandwich. A všechno bylo výborné. Normálně podobná jídla ani sladké pití nejím, ale po tomhle dni mi ten hamburger připadal snad jako nejlepší hamburger, jaký jsem kdy jedla. 🙂

Pak už jsme jen seděli, koukali kolem sebe, odpočívali a byli rádi, že už nemusíme nikam chodit. Ten den už jsme opravdu nic dalšího nepotřebovali.

Druhý den ve Valašském Meziříčí

Ráno jsme se rozhodli, že než pojedeme vlakem dál, podíváme se ještě trochu po Valašském Meziříčí. Od ubytování jsme šli směrem do centra a část cesty vedla podél Rožnovské Bečvy. Valašské Meziříčí leží na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Zajímavé je i tím, že až do roku 1924 šlo o dvě samostatná města – Meziříčí a Krásno.

Došli jsme až na náměstí a zastavili se také u zámku Žerotínů. Jeho historie sahá do 16. století a dnes slouží především kulturním účelům. V minulosti měl ale nejrůznější využití a nějakou dobu v něm byla dokonce ženská věznice. Na delší prohlídku města jsme tentokrát čas neměli, protože nás čekal další vlak. Tentokrát do Hranic.

Rychlá zastávka v Hranicích

V Hranicích jsme měli nějaký čas do odjezdu dalšího vlaku do Brna, takže jsme ho nechtěli strávit jen na nádraží. Došli jsme se podívat na náměstí a také k místnímu zámku.

Hranice mají pěkné historické centrum a právě zámek mě zaujal asi nejvíc. Jeho nádvoří totiž kryje prosklená střecha, takže uvnitř vzniklo světlé atrium. Navíc se tam dá normálně vejít, protože v budově dnes sídlí městský úřad. Tohle mám na cestování ráda. Někdy člověk přijede do města jen proto, že tam čeká na vlak a nakonec narazí na místo, které ho opravdu zaujme.

Konec našeho dobrodružství

Z Hranic jsme pokračovali vlakem RegioJetu do Brna. Ve vlaku jsme si dali něco k jídlu a začali řešit poslední část cesty domů. Manžel našel na BlaBlaCaru někoho, kdo měl zrovna jet z Brna do Jihlavy, jenže než jsme jízdu stihli objednat, byla pryč. BlaBlaCar funguje na principu spolujízdy. Řidiči, kteří někam jedou a mají v autě volná místa, mohou nabídnout svezení dalším lidem jedoucím stejným směrem a společně se tak podělit o náklady na cestu. Nabízí ale také vyhledávání autobusů a vlaků. Tentokrát nám to ale nevyšlo. Museli jsme tedy počkat na autobus RegioJetu do Jihlavy.

A tím naše malé dvoudenní dobrodružství bez pořádného plánu a bez předem zamluveného ubytování skončilo. Když jsme si potom zpětně změřili naši pěší trasu z Pusteven přes Radhošť až do Rožnova pod Radhoštěm, vyšlo nám přibližně 13 kilometrů.

Za ty dva dny jsme toho měli už vážně dost. Nohy bolely, na kamenitý sestup jsme ještě dlouho vzpomínali a také jsme zjistili, že hledat ubytování až během cesty může být docela zajímavé. 🙂

Alespoň je dnes na co vzpomínat. 🙂

A co vy? Dokázali byste vyrazit na dva dny jen s batohem a bez zamluveného ubytování nebo potřebujete mít před cestou všechno naplánované?

Dobré vědět

Jak dlouhá je trasa z Pusteven na Radhošť?

Z Pusteven na Radhošť vede přibližně čtyřkilometrová trasa. Cestou se prochází kolem známé sochy Radegasta.

Jak daleko je z Radhoště do Rožnova pod Radhoštěm?

Značená trasa mezi Radhoštěm a Rožnovem pod Radhoštěm měří přibližně sedm kilometrů. My jsme ale kvůli zvolené cestě a oklice nachodili z Pusteven do Rožnova přibližně 13 kilometrů.

Co vidět v Rožnově pod Radhoštěm?

Jedním z nejznámějších míst je Valašské muzeum v přírodě. Tvoří ho několik areálů, kde se návštěvníci mohou seznámit s tradiční architekturou, řemesly a způsobem života na Valašsku.

Co vidět ve Valašském Meziříčí?

Při kratší návštěvě se dá projít centrum města, náměstí a podívat se k zámku Žerotínů. Město leží na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy.

Co je zajímavého na zámku v Hranicích?

Zámek v Hranicích má renesanční arkádové nádvoří, které je dnes zakryté prosklenou střechou. V budově sídlí městský úřad a přízemí je volně přístupné.