Papouščí ráj u Prahy: Na návštěvě u Papouščího táty v Osnici

Náš další výlet vedl tentokrát kousek za Prahu. Částečně také proto, že můj tchán má moc rád ptáčky a doma chová hlavně kanáry. Takže jsme vzali tchána i tchýni a společně vyrazili na místo, které jsem už nějakou dobu znala alespoň ze sociálních sítí a to do Papouščího ráje.

Záchranná stanice Papouščí ráj se nachází v Osnici u Jesenice, kousek od Prahy. Objevila se také několikrát v pořadech České televize. Za celým projektem stojí Norbert Souček, kterému se říká také Papouščí táta. Samotný projekt tady funguje už několik let, jeho smyslem je mimo jiné pomoc zvířatům v nouzi, ochrana zvířat v lidské péči a také osvěta a poradenství. Nabízí i pomoc s odchytem a pátráním po ztracených nebo uletělých papoušcích. 🦜

Najdete tam jejich vlastní papoušky, ale také ty, kteří byli odloženi, nalezeni nebo se o ně jejich původní majitelé už nemohli starat. Někteří z nich mají za sebou opravdu smutné příběhy. A právě tady dostávají další šanci na život.

Záchranná stanice Papouščí ráj není zoo.

První setkání s Papouščím tátou

Zaparkovali jsme přímo u areálu a prakticky hned po příjezdu jsme uviděli pana Norberta. Zrovna tam s někým něco řešil, ale jakmile si nás všiml, přišel za námi, představil se a podal nám ruku. Byla to vlastně maličkost, ale pamatuji si ji dodnes. Mohl pokračovat v tom, co zrovna dělal, ale místo toho nás přišel osobně přivítat.

Potom jsme pokračovali dál k místu, kde se řešila návštěva. Když jsme tam byli my, nefungovalo to jako klasická pokladna v zoo, kde si koupíte vstupenku a jdete dál. Vybrali jsme si papouška, kterému jsme se stali kmotry a dostali jsme kartičku s jeho fotografií a jménem.

Dnes už jsou návštěvy nastavené trochu jinak. V době psaní tohoto článku stojí základní návštěva s názvem „Na kukačku” 200 Kč za dospělého, děti mají vstup zdarma. Berte ale cenu jen orientačně a před cestou se raději podívejte na aktuální informace přímo na webu Papouščího ráje.

Posezení mezi voliérami, kde si mohou návštěvníci odpočinout.

✕ ❮

❯

Ary, kakadu a jedno hlasité „Ahoj”

Samotný areál na první pohled nepůsobí nijak obrovsky, ale jakmile začnete procházet mezi voliérami, zjistíte, kolik papoušků tu vlastně je. A hlavně kolik dokážou udělat hluku. Nejvíc si asi pamatuji ary. Je jich tady opravdu hodně a když se několik z nich rozhodne najednou ozvat, rozhodně je nepřeslechnete. 🙂

Procházeli jsme kolem jednotlivých voliér, pozorovali papoušky a samozřejmě fotili. Viděli jsme různé druhy a jeden kakadu nám dokonce říkal „Ahoj”. Přesně takové drobnosti si člověk z podobného výletu nakonec pamatuje nejvíc.

Velká voliéra s ary, kde se ptáci mezi sebou celý čas dorozumívali.

✕ ❮

❯

Byla tam také část, kam se jako běžný návštěvník nedostanete – izolace a karanténa. Ta je samozřejmě od návštěvnických prostor oddělená. A potom jsme došli k velké voliéře s arami. Mohli jsme je chvíli jen pozorovat, jak se mezi sebou dorozumívají, přelézají z místa na místo a samozřejmě se hlasitě ozývají.

Jeden z papoušků byl dokonce natolik zvědavý, že se nechal přes pletivo podrbat.

Bílý kakadu se nechal od návštěvníka pohladit, jiný jen pózoval.

✕ ❮

❯

Když přišel Norbert s kakadu na rameni

Postupně začali přicházet další lidé a když už nás tam bylo více, přišel za námi pan Norbert s kakadu na rameni. A začalo povídání. Vyprávěl nám o papoušcích, o jejich chování i o tom, jak to celé v Papouščím ráji funguje. Lidé se ptali a on na otázky ochotně odpovídal. Nepůsobilo to na mě jako nějaká naučená přednáška, spíš jako normální povídání s člověkem, který s papoušky tráví velkou část svého života.

Norberta sleduji na sociálních sítích už poměrně dlouho. Viděla jsem spoustu jeho videí s papoušky a už z nich jsem měla pocit, že papoušci nejsou jen jeho práce nebo koníček. Jsou velkou součástí jeho života a podle mě je má moc rád. A po osobním setkání jsem z něj měla úplně stejný pocit.

Nejsem samozřejmě odborník na chov papoušků a nedokážu hodnotit odbornou stránku péče. Můžu napsat jen to, co jsme během návštěvy viděli my a jak na nás celé místo působilo. Papoušci byli zvědaví, hlasití, někteří vyhledávali kontakt a bylo zajímavé sledovat i jejich reakce na Norberta. Myslím, že právě to osobní setkání pro mě bylo jednou z nejzajímavějších částí celé návštěvy.

Není to jen výlet za barevnými papoušky

Do Papouščího ráje jsme původně vyrazili hlavně proto, abychom udělali radost tchánovi. Čekala jsem, že se podíváme na papoušky, něco se o nich dozvíme a pojedeme zase dál. Nakonec to ale nebylo jen o krásných barevných ptácích. Člověk si tady zároveň uvědomí, že pořídit si velkého papouška není totéž jako přinést si domů malé zvíře, o které se několik let staráte. Někteří papoušci se mohou dožívat vysokého věku a potřebují spoustu času, pozornosti a péče. I proto podle mě dává smysl, že místa podobného typu existují. A když vedle sebe vidíte tolik různých papoušků, z nichž má každý svou povahu, docela rychle pochopíte, proč se do nich někdo dokáže úplně zamilovat. 🦜

Papouščí ráj můžete také podpořit

Pokud vás Papouščí ráj zaujme, nemusíte ho podpořit pouze klasickou návštěvou. Na jejich stránkách najdete různé zážitkové programy, při kterých se můžete dostat k papouškům blíž a dozvědět se o nich více. Některé jsou zaměřené i na přímý kontakt s konkrétními papoušky. Kromě toho je možné podpořit stanici třeba kmotrovstvím nebo příspěvkem na krmení.

V nabídce se objevují také kalendáře s papoušky a další možnosti podpory. Nabídka se ale v průběhu roku mění, takže bych všechno aktuální hledala přímo na jejich stránkách. A pokud máte doma někoho, kdo papoušky opravdu miluje, může být některý ze zážitků také docela zajímavým dárkem.

Voliéry plné nejrůznějších druhů papoušků a kakadu.

✕ ❮

❯

My jsme sem přijeli hlavně kvůli tchánovi, ale nakonec jsme si návštěvu užili všichni. A co si z Papouščího ráje pamatuji nejvíc? Hlasité ary, jedno papouščí „Ahoj”, Norberta s kakadu na rameni a hlavně pocit, že jsme tentokrát nevyrazili jen někam na výlet, ale poznali i místo s trochu jiným příběhem.

Už jste byli v Papouščím ráji? 🙂