Město, kde ožily večerníčky: Na výletě v polském Bílsko-Bělá
Výlet do polského Bílska-Bělé, kterému se přezdívá „Malá Vídeň“ – secesní architektura, historické náměstí a Pohádková stezka se sochami Bolka a Lolka.
Moc ráda poznávám nová místa a vždy jsem velmi vděčná za každý výlet, na který můžu vyrazit. Věřím, že krása se dá najít snad všude a že každé město má svoje vlastní neopakovatelné kouzlo. Náš další výlet byl do Polska a to konkrétně do zajímavého města Bílsko-Bělá (Bielsko-Biała). Často se mu přezdívá „Malá Vídeň“ díky nádherným historickým budovám z dob Rakouska-Uherska, které projektovali významní vídeňští architekti. Z českých hranic, konkrétně z Českého Těšína, je to kousek – necelých 40 kilometrů.
Cesta z Jihlavy a levné ubytování
Z Jihlavy nás čekala cesta dlouhá zhruba 320 kilometrů. Jeli jsme s rodinou a to dvěma auty. S přestávkami na kávu, protáhnutím a zastávkou na svačinu nám to zabralo něco okolo pěti hodin. Cesta uběhla celkem příjemně, ale po příjezdu už jsme byli všichni docela unavení z dlouhé cesty autem. 🚗
Ubytování jsme si našli na Bookingu, na okraji Bílska-Bělé v apartmánech na ulici Bliska 33. Potřebovali jsme, aby ubytování mělo parkování pro dvě auta a taky dobrou cenu a to se nám povedlo najít. Lokalita byla neuvěřitelně klidná a obrovským plusem bylo soukromé parkování přímo u objektu v ceně. Ubytovali jsme se, dali si večeři a už jsme nikam nešli, hlavně také proto, že s námi jeli i senioři.
Průzkum centra města
Druhý den ráno, po snídani, jsme se chtěli jít podívat do centra města. Počasí sice nebylo úplně slunečné, ale nám to vůbec nevadilo, protože na objevování nových míst je chladněji vlastně ideální. Abychom nemuseli do centra jet auty a složitě řešit hledání parkování, vzali jsme si Bolta. Ten je v Polsku hrozně levný, přijela dvě auta a to během chvilky a vysadila nás přímo v srdci města, takže jsme se rovnou mohli vydat poznávat jeho krásy.
Jako první jsme uviděli opravdu vysoký kostel s obří věží. Je to Katedrála svatého Mikuláše (Katedra św. Mikołaja), její věž se tyčí do výšky až přes 60 metrů.
Katedrála svatého Mikuláše, dominanta Bílska-Bělé
Odtud jsme došli na hlavní náměstí (Rynek), kde mě hned zaujala stará kamenná studna. Vypadá tajemně, má na sobě kovanou mříž. Ta studna tam ale nestojí jen tak na ozdobu – při archeologických vykopávkách ji objevil tým odborníků a pochází až ze středověku, kdy sloužila jako jeden z hlavních zdrojů vody pro staré město. 💧
Hlavní náměstí Rynek se starou studnou a fontánami
Město pohádek, kde ožívají večerníčky
Při procházce městem mě na každém rohu začaly fascinovat různé zajímavé sochy a říkala jsem si, co všechno to vlastně znamená. Až později jsem zjistila celou tu nádhernou historii. Bílsko-Bělá je totiž kolébkou polského animovaného filmu. V roce 1947 tu vzniklo slavné Studio Filmów Rysunkových (Studio Kreslených Filmů), ve kterém se zrodily ty nejznámější polské večerníčky, které bavily generace dětí po celé Evropě. Například slavné pohádkové postavičky Bolka a Lolka.
Město vytvořilo úžasnou Pohádkovou stezku (Bajkowe Bielsko-Biała) a vy tak při procházce narážíte na známé postavičky přímo v ulicích. Jako první jsme potkali pejska Rexíka (Reksio) u fontány. O kousek dál u vody nás pobavil Lovec Pampalini, slavná postavička z večerníčku o popleteném lovci zvířat, jak zrovna přemlouvá bronzového hrocha.
Pejsek Rexík a Lovec Pampalini z Pohádkové stezky
Na náměstíčku s kašnou nešlo přehlédnout vtipnou sochu žáby ve fraku, která hraje na flétnu a opírá se nohou o soudek. A hned vedle seděla další žába s deštníkem. Ty tam nejsou náhodou – stojí totiž hned naproti slavnému secesnímu domu Kamienica pod Żabami (Dům U Žab), kde dříve bývala známá vinárna. 🐸
Žabí sochy u kašny naproti domu Kamienica pod Żabami
A co mě o kousek dál zaujalo, byl drak z Wawelu s kuchařem Bartolinim ze slavné pohádky Únos Baltazara Houby. Stojí přímo u svého ocelového autíčka, do kterého by člověk nejraději hned nasedl. Nedaleko si dokonce můžete přisednout na bronzovou lavičku přímo k Lechosławu Marszałkovi, což byl hlavní režisér a duchovní otec pejska Rexíka. A vedle něj je na lavičce vyražený i filmový pás. 🐶
Drak z Wawelu s kuchařem Bartolinim a lavička s Lechosławem Marszałkem
Stříbrná kniha v parku a velký příběh města
Kromě pohádek jsme o kousek dál v parku narazili na neuvěřitelně zajímavou věc – obří stříbrnou knihu ležící na zemi, která na první pohled vypadá jako rozložený historický dokument z kovu. Tahle pamětní socha tu leží jako pocta obyvatelům města a připomíná obrovský technický i lidský pokrok Bílsko-Bělé v druhé polovině 19. století a počátku 20. století. Píše se na ní o tom, jak zdejší lidé zavedli plyn, elektřinu, vodovod, jednu z nejmodernějších telefonních sítí své doby v regionu a dokonce i elektrickou tramvaj. Je to dojemný pomník všem, kteří věřili v pokrok a lidskou práci.
Pamětní stříbrná kniha a klidný park u vody
Když k tomu přičtete ještě nádherné celoplošné malby na domě (muraly), jako je třeba obří černobílý mural goralského páru s ovečkou, uvědomíte si, kolik umění tohle město skrývá.
Mural goralského páru na štítu domu
Bílsko-Bělá se mi líbila a má úžasnou atmosféru, historii i své pohádkové kouzlo. 🙂
A kam jsme se vydali další den na výlet? To se dozvíte v příštím článku. 😉
