Cestovatelský blog a realita: jak často cestujeme

Když se podíváte na můj blog, možná to vypadá, že jsme pořád někde na cestách. Jeden výlet, druhý výlet, Polsko, Rakousko, Maďarsko… A člověk by si mohl říct, jestli jsme vůbec někdy doma. 🙂

Jenže blog umí trochu klamat.

Na každém výletě totiž opravdu hodně fotím. Někdy možná až moc. Z jedné cesty si tak přivezu tolik fotografií, zážitků a různých tipů, že z ní potom postupně vznikne několik článků. Takže zatímco na blogu pořád ještě „cestujeme”, ve skutečnosti už můžeme být několik týdnů doma a vést úplně obyčejný život. A někdy jsme doma dokonce celé měsíce.

Proč přes léto skoro nikam necestujeme

Možná to bude překvapivé, ale právě přes léto většinou nikam na dovolenou ani na větší výlety nejezdíme. S manželem totiž nemáme příliš rádi velká horka. A já je asi snáším ještě o něco hůř než on. Nedávno mi manželův strejda říkal, že když pocházím z jižní Moravy, myslel si, že jsem na vedro zvyklá a mám ho ráda. Tak to jsem ho rychle vyvedla z omylu. 🙂

Pamatuju si ještě z dětství, jak jsme během horkých letních dnů doma zatahovali závěsy, aby do bytu co nejméně svítilo slunce. Maminka se různými způsoby snažila náš panelákový byt ochladit a přes největší vedra jsme samozřejmě ani nechodili ven. A dnes mám pocit, že horko snáším možná ještě hůř než tenkrát. Přes léto proto spíš zůstáváme doma a také se snažíme více pracovat. I proto, abychom si potom mohli dovolit zase někam vyrazit.

Jednou z mála pravidelných letních cest bývají většinou dva dny na jižní Moravě, odkud pocházím. Má to tam rád i manžel, jeho rodiče a také jeho teta se strýcem, kteří jezdí s námi.

A já mám v srpnu ještě jeden osobní důvod, proč se tam vracím. Jezdím položit květiny na hrob a zapálit svíčku mamince v den, kdy by měla narozeniny. 🕊️

Na podzim vyrážíme zase na výlety

Jakmile velká vedra skončí, začne pro nás mnohem příjemnější období na cestování. Podzim mám ráda nejen kvůli jeho barvám, ale také proto, že už se dá zase mnohem příjemněji chodit venku. A když k tomu vyjde hezké počasí, je to podle mě jedno z nejhezčích období na výlety. Většinou proto vymyslíme nějaký jednodenní nebo dvoudenní výlet. A vůbec nemusíme jezdit daleko. Někdy stačí vyjet jen kousek od našeho města a člověk objeví místo, na kterém ještě nikdy nebyl. Třeba jako nedávno v Polné, o které jsem tady na blogu také psala.

Právě takové výlety mám ráda. Nemusí to být velká dovolená ani cesta stovky kilometrů daleko. Někdy stačí jeden volný den, sednout do auta a podívat se někam, kde jsme ještě nebyli. A často je z toho nakonec moc pěkný den. 🙂

V zimě máme rádi vánoční výlety

V zimě už je našich cest zase méně. Ale jedno období si většinou nenecháme ujít – vánoční trhy. Rádi se jezdíme podívat do nějakého města na vánoční atmosféru, světýlka, stánky a všechno, co k adventu patří. I takový jednodenní vánoční výlet je pro mě příjemné zpestření zimy.

A potom už většinou začínám přemýšlet, kam bychom mohli vyrazit po zimě.

Na jaře se nejvíc těšíme na delší cestování

Právě jaro bývá období, kdy máme po zimě zase největší chuť někam vyrazit. Někdy je to dříve, jindy později. Hodně záleží na práci, počasí i na tom, co zrovna vymyslíme. Letos jsme vyrazili do Nízkých a Vysokých Tater. Byli jsme na Liptově a potom také v polské Białce Tatrzańské. O spoustě míst z této cesty už jsem tady na blogu psala a ještě nějaké články možná přibudou. Bylo tam moc pěkně.

Hory mám totiž opravdu ráda a jsou jedním z míst, kam se budu vždycky ráda vracet.

Cesta dálnicí k zasněženým Vysokým Tatrám

✕ ❮

❯

Po takové delší cestě už potom většinou následují hlavně kratší a jednodenní výlety. A právě proto může na blogu vzniknout dojem, že pořád někde jsme. Z jedné větší cesty mám totiž někdy materiál na několik týdnů nebo dokonce měsíců psaní.

Některé výlety plánujeme měsíce, jiné jen pár dní

Ani v plánování cest nemáme žádný pevný systém. Některé výlety začneme plánovat několik měsíců dopředu. Jindy nás něco napadne pár týdnů předem a někdy třeba jen týden před odjezdem. Ale ani to neznamená, že můžeme vyrazit kdykoliv. Když má manžel hodně práce a více zakázek, žádné cestování se prostě nekoná.

Takže i když máme v tomto směru poměrně velkou svobodu, pořád se naše výlety hodně řídí prací a tím, co je zrovna potřeba udělat.

Nejčastěji cestujeme autem, ale máme rádi i vlak

Nejčastěji vyrážíme naším starým autem. Dokud jezdí, budeme jezdit s ním. 🙂

Auto má pro výlety jednu velkou výhodu – můžeme zastavit, kde chceme, změnit plán a podívat se i na místa, kam se veřejnou dopravou dostává hůře.

Ale moc rádi jezdíme také vlakem. Hlavně když jedeme do města nebo někam, kde auto vlastně vůbec nepotřebujeme. A například RegioJet má manžel rád ještě z jednoho důležitého důvodu – může si ve vlaku dát něco dobrého. 🙂

A ještě jedna věc možná někoho překvapí. I když píšu cestovatelský blog, nikdy jsem ještě neletěla letadlem. Zatím jsme se na všechny naše cesty dostali autem, vlakem nebo jinak po zemi. Jestli se to někdy změní? To sama nevím. 🙂

Ráda cestuju, ale stejně tak ráda se vracím domů

Objevování nových míst mám moc ráda. Ale i když mě cestování baví, ráda se také vracím domů. A možná si právě díky cestování ještě více uvědomuju, jak se pak doma cítím dobře. Pro mě totiž cestování neznamená být neustále někde pryč. Někdy je to jen jedna delší cesta za několik měsíců. Jindy jednodenní výlet pár kilometrů od domova. Ale na každou další cestu se těším. 🙂

A jak to máte vy? Cestujete často nebo vám stačí dovolená jednou za rok? 🙂